Foto: z otevřených zdrojů
Ve zdravém páru platí jednoduchý vzorec: upřímnost, pokud jde o vztahy, a soukromí, pokud jde o osobní hranice.
Většina lidí je přesvědčena, že ve zdravém vztahu by se nemělo lhát. Psychologická praxe však ukazuje, že absolutní upřímnost je ideál, který v reálném životě ne vždy funguje. Otázkou není, zda je lhaní a neplnění závazků možné, ale proč se objevuje. Zda je lhaní v blízkých vztazích možné, a pokud ano, kde je hranice, řekla RBC-Ukrajina Natalia Garina, magistra psychologie a psychoterapeutka.
Tři typy lží
Existují tři typy nepravd. První z nich je obranný, kdy lidé něco zatajují ne kvůli manipulaci, ale aby se vyhnuli konfliktu nebo aby nezranili partnera.
„Například neříct o špatné náladě, aby se na své blízké nevysypali. Takové „malé lži ze slušnosti“ neničí vztahy, pokud se nestanou systémovými,“ říká psycholog.
Druhou je lež studu. Skrývání minulosti, rodinné historie, vlastních slabostí. Zde je důležité pochopit motiv. Pokud tajemství pomáhají udržet vnitřní hranici a netraumatizují pár – je to normální.
Pokud se však partner bojí říci pravdu, protože očekává, že bude souzen nebo potrestán, je to znakem nebezpečí, nikoliv individuálního prostoru.
Třetím typem je manipulativní lhaní. Zatajování citů, financí, podvádění, skutečných záměrů. To ničí důvěru, buduje odstup a vytváří vztah, kde jeden žije stále ve stavu kontroly.
Jaké věci nemůžete skrývat
Ve zdravém páru platí jednoduchý vzorec: upřímnost, pokud jde o vztah, a soukromí, pokud jde o osobní hranice.
„Partner nemusí odhalit každý detail z minulosti, ale vyplatí se být upřímný v tom, co je důležité – hodnoty, pocity, rozhodnutí, očekávání. Lhaní se stává problémem, pokud je jeho cílem vyhnout se odpovědnosti nebo získat výhody na úkor druhého,“ dodává Natalia Garina.
Ne každé zatajování je tedy hrozbou. Ale každá lež má svůj motiv. A pokud je tímto motivem strach nebo manipulace, je to signál, že je ve vztahu zapotřebí rozhovor o důvěře.
